Po čtyřech letech se britská skupina The Cure vrátila opět do hitparád – hrůzostrašný song o masovém vrachovi, „The 13th“, na žebříčcích popularity vystřídal druhý singl „Mint Car“. BRAVO hovořilo s dekadentním kultovní hvězdou, zpěvákem Robertem Smithem …
Ve šlechtickém zámeckém sídle na hrabství Wiltshire se začátkem roku usadila kultovní skupina The Cure a natočila tady nejen své nové album „Wild Mood Swings“, ale i první klip „The 13th“. Dříve tato usedlost o 43 pokojích patřila anglickému králi Jiřímu VIII, současnou majitelkou je herečka Jane Seymour, která ale zámek využíva jen zřídka. Důvod: ve staroanglickém panském sídle údajně straší. Prostě dokonalé místo pro alternativní rockery The Cure, kteří čeří hudební vody již od roku 1977. Po čtyřech letech pauzy začal Robert Smith (37), osobitý zpěvák této legendární britské skupiny, hrát s nově obsazenou kapelou. Robert působí obdivuhodně ulovněne, ale sklon k mystice a k tajemným stránkám života mu zůstal …
Proč si dali The Cure tak dlouhou pauzu?
Poslední album „Wish“ bylo naše nejlepší. Po něm jsem chtěl skupinu rozpustit. Teď jsem to ale odložil do roku 2000, až mi bude čtyřicet. Pochybuji, že by pak The Cure ještě mohli někomu něco nabídnout. Až kapelu zruším, chci studovat umění nebo psát knihy.
Nové album „Wild Moon Swings“ jsi nahrál s novými hudebníky. Nabídl jsi spolupáci i bývalým členům skupiny?
Ne. The Cure měli v minulosti často změny v obsazení. Momentálně patří do skupiny basista Simon Gallup, klávesisté Roger O´Donnell a Perry Bamonte a jako bubeník Jason Cooper. Jasona jsem dokonce našel na inzerát. V tomto domě jsme na nových skladbách pracovali půl roku. Žili jsme jako jedna velká rodina a pracovali, jen když na to byla nálada. Starý zámek a vekovské prostředí nám přineslo novou inspiraci.
Jak bys popsal nové songy The Cure?
Nejsou tak pochmurné a depresivní jako naše starší skladby. Dřív jsem napsal píseň, jen když jsem byl frustrovaný a totálně na dně. To všechno byly autobiografické songy z mé duše. Tenkrát jsem si myslel, že je celý svět proti mně. Zjistil jsem, že všechno je jinak. Teď se zkousím vžít do role jiných lidí a respektovat to. Tohle album je tím dost ovlivněné. Název „Wild Mood Swing“ vyjadřuje něco jako „divoké citové kolísání“.
Už skoro dvacet let žiješ so svou ženou Mary. Nepřáli jste si někdy dítě?
Ne, nikdy! Jsme šťastni i bez dítěte. Necítim se zralý na to, abych ho vychovával. Mám spoustu synovců a neteří, kteří mně považují za stejně starého jako jsou oni. Nikdy ne za dospělého! Zabývám se raději ochranou životního prostředí a budoucnosti dalších generací, než přiváděním dětí na svět.
Říka se o tobě, že jsi nedůtklivý a nevypočitatelný …
Dřív jsem byl naprostý egoista. Chtél jsem všem vnutit své myšlenky, svou životní moudrosť. To se změnilo. Nikdy si ale nenechávám radit, co mám a co nemám dělat. Nepřistupiji na žádné kompromisy. Nedávno za mnou přišel šéf mé nahrávací firmy a řekl, ať se nechám ostříhat, že budu vypadat sympatičtěji. S lepším vzhledem prodáš víc desek, dodal. To je přesně to, co nenávidím. Nejsem žádný obal na prací prášek, ale umělec!
Proč se vlastně tak bizarne líčíš?
Líčím sa pouze pro fotografování nebo živé vystoupení. Make-up změní tvou osobnost. Je to jako maska, za kterou se schováváš. Čím víc se nalíčím, tím horší aj komplikovanější je ze mě člověk. Dřív jsem se za make-up ukrýval pravidelně, dnes už to nedělám. Přesto – čím jsem starší, tím se cítím nejistější. Divné, že?
Baví tě ještě stát na pódiu?
Nenávidím turné, ale strašně rád vystupuji živě.
Jezdíte teď po světě s novým koncertním programem. Kdy The Cure dorazí do České republiky?
Bude to 17.listopadu. Vím, že to pro vás není obyčejné datum, a tak jsem rád, že náš koncert v pražské Sportovní hale vyšel právě na tento den.
zdroj: Bravo, 31.10.1996