Spomenie si ešte niekto na časy, kedy sme aj v našich končinách mali nejakú tú „cure“ revival kapelu? Na Slovensku sme si tu a tam užil tHEX Cure, v Českej republike rozhodne kraľovali Deep Decline …
Tak jsme se loni, po třech letech, konečně dočkali od The Cure dalšího „regulérního“ dárečku v podobě alba „Wish“ a určitě jste stejně jako já doufali, že Robert & spol zavítají v rámci evropského turné i do Prahy – leče nestalo se. Svědomí ať zpytuje někdo jiný. Jenže není šprochu …
Cure síce nepřijeli, ale začalo se stále hlasitěji šuškat cosi o novém pražském objevu – jekémsi revival The Cure. Netrvalo dlouho a zjevení jménem Deep Decline se hbitě prodralo na pražská pódia.
16.ledna, den po jejich osmém koncertu před natřískaným Bunkrem, jsem si povídal se zpěvákem a klávesistou skupiny Borisem.
Ať se snažím jak můžu, nevzpomínám si, že bych o Deep Decline někdy před podzimem cokoliv slyšel. Takže jak dlouho vlastně hrajete?
No, to je taková dlouhá historie. Kluci měli tu kapelu už dřív – hráli Cure a jmenovali se Decline. Odehráli pár koncertů na kolejích, pak nějakej ples v Lucerně, ale nebylo to ono. Nebyli sehraný, neměli tam klávesy … A pak jsme si nějak popovídali a přišel jsem k nim jako klávesák. V srpnu ´92 jsme začali dost často zkoušet a 2.10. byl první koncert na Deltě. To ještě zpíval náš původní zpěvák Jarda, ale s ním jsme sa po čtyřech koncertech museli rozloučit a od té doby je to na mně.
Proč zrovna The Cure? Co pro tebe ta skupina vlastně znamená?
Nevím, jestli má cenu tady o tom nějak dlouze povídat, hodně jsem se od nich naučil hudobně, i v živote mi dodali nějaké názory. Nějaký texty mě opravdu vzaly, třeba „How Beautiful You Are“ z „Kiss Me Kiss Me Kiss Me“ – to je pro mě bezkonkurenční text. Ale je těžký říct, čo mě od nich bere nejvíc. Já mám tři nejoblíbenější alba – „Faith“, „Pornography“ a „Disintegration“, ale kdyby ses zeptal, co bych v budoucnu převzal pro svou kapelu, tak ti hned můžu říct, že „Faith“ – pro mě je to dost důležitá skladba. Líbí se mi třeba už proto, že je taková neoposlouchaná. Věčšinou když skupina hraje nějakou věc od někoho, tak přebere největší hitovku a to se mi moc nelíbí a tak chci prostě dokázat, že to všecho dělám, protože ty Cure mám rád a ne proto, že jsou v módě.
Co repertoár?
Nejradši by sme hráli všechno a hráli toho hodně, ale jsou tady ty problémy zvukový. Třeba to, že na novejch věcech už hrajou třeba tři kytary a my máme jednu. Takže zatím se to snažíme zredukovat tak, aby ta jedna kytara zahrála všechno. No – a pak je problém ve zpěvu. Já samozřejmě uznávám Smitha jako výbornýho zpěváka – ty jeho vejšky bych chtěl mít; takže jsme to v některejch skladbách posunuli trochu níž, ale nějak moc to poznat není. Pak je potíž v tom, že v některejch věcech používají Cure elektrický „pady“, to jsme vyřešili tak, že někde to hraje počítač. Ale zas když lidi viděj na pódiu počítač, hned si myslej, že hrajem z playbacku. Není to pravda, akorát v „Let´s Go To Bed“, kde je z počítače všechno a bylo by hloupý, kdybych tam stál sám, tak baskytarista tam dělá, že hraje, ale je to čestná výjimka. Máme radši starší skladby, ale hrajem i novější. Už proto, že je lidi víc znaj.
Jak do toho stavíte pro Cure tolik typickou image?
Asi by bylo divný, kdyby jsme přišli na pódium v kšiltovkách a v bermudách. Ale nepřeháníme to. Namalovaný nejsme, prostě každej jak ho to baví. Ale jako všichni jsme buď v černým nebo v bílým. Radši to ale dobře zahrát než se namalovat a vyjít s tarantulí na hlavě. Takovejch je v publiku dost.
To je všecho sice hezký, ale nezamrzí vás, že spousta lidí chodí nechodí na vás, ale na Cure?
Mě spíš mrzí to, že zjišťuju, že je málo lidí, ktorý maj ty Cure opravdu rádi. Často mám pocit, že si lidi přijdou na náš koncert jen zatancovat … Celou dobu čekaj na „Boys Don´t Cry“ a „Just Like Heaven“ a nic víc je nezajímá.
Tak jednoducho z toho nevyklouzneš …
Mě to nevadí. Dělám to, co mě baví, a lidi na nás choděj. Dokážou nás vyhecovat k nějakýmu tomu nasazení a spokojenost je na obou stranách, takže o tom moc nepřemýšlím. Myslím si, že je všechno v pořádku.
Jak na tebe zapůsobilo „Wish“?
Je to sice opravdu dobrá deska, ale nedá sa prostě s ničím srovnávat. To není chyba, ale chci říct, že můžeš jenom porovnávat jednotlivý skladby na týhle desce medzi sebou. Mě osobně se víc líběj z tý desky ty popovější věci, ale na druhou stranu jsme třeba chtěli hrát „Apart“.
Takže už neplatí, že to nejnovější co hrajete, je „Lovesong“ z „Disintegration“?
Ne, my nic z „Wish“ nehrajeme, to jsme si pak rozmysleli, ale z „Disintegration“ už hrajeme i „Pictures Of You“ a „Untitled“. Jak prohlásil Jirka, že hrajeme to, co už Smith ne, tak na tom něco bude. Hlavně jsou nám ale ty starší věci bližší a pak jsou tady ty technický problémy, o kterejch jsem už mluvil.
Plný sály, úspěch. Stali jste se prakticky kultovní kapelou. Kritici včetně „cureologa“ Eduarda Stítivého jsou nadšeni. Tak proč tedy, jak jsem slyšel, končíte?
Je to pravda – do měsíce dvou končíme. Ty Cure nejdou hrát pořád, lidi by se toho „přežrali“. Taky se chceme každej nějak realizovat. Já odcházím, mám svojí kapelu a kluci budou pokračovať ve třech. Nevím, jestli nebudou přibírat zpěváka, ale asi změněj název a budou zpívat česky. Nejspíš to ale bude chvilku trvat než s tím vylezou.
Není to přece jen škoda? Co takhle jednou za čas to zase přiležitostně zkusit?
Přemýšleli jsme o tom udělat třeba jednou za rok větší koncert, ale to ukáže čas.
Co muzika, neposloucháš přece snad jen Cure? /Seznámili jsme se na koncertu Kurtizán – pozn.aut./
Neposlouchám toho moc, nejsem ten typ co přijde někam do klubu a všechno zná. Nějak mě nebavěj ty různý módní kytarovky. Kromě Cure mám rád Dead Can Dance, Einsturzende Neubaten, něco od Laibach, ale ne všechno. Mám celkem rád i Depeche Mode a z našich hlavně Bratrstvo – to je myslím naše špička. Potom dřívější věci od Oceánu, dnes už vlastne zahraniční Bez Ladu A Skladu a teď mě baví třeba Vanessa, ale tu nesmí člověk brát moc vážně. Jo a málem bych zapoměl na Joy Division – to je kapela, na kterou by se zapomínat rozhodně nemělo.
Nechceš říct pár slov k tomu svému projektu?
Jmenuje se to Citadela a vzniklo to vlastně asi před rokem a půl, když jsem si koupil první synťák. Dělal jsme to s jedním kamarádem, ale časem jsme se rozešli, představoval jsme si to jinak. Začal jsme si s tím hrát sám a po čase jsem si dal inzerát a přihlásil se mi kluk, ktorej je v pohodě a cejtí to jako já, a tak se to nějak snažíme dát dohromady. Jsem ale moc vytíženej Decline, takže to bude ještě trvat, než s něčím přijedeme. Dřív jak za půl roku to určite nebude.
Na závěr se tě chci zeptat, jestli by třeba po Cure nemohlo po vzoru Vášova Ananas Beatu vzniknou něco jinýho. Třeba revival tvých oblíbenců – Joy Division?
Už jsme o něčem takovém taky uvažovali, bylo by to myslím jednodušší a přesnější než ty Cure, ale základní problém jsou texty – jenom překlady. Ale z něčeho to někdo přece překládat musel – já jsem si zkoušel podle muziky z překladů udělat originály, ale je to těžký. Myslím, že zahrát Joy Division by opravdu nebyl takový problém, ale ber to všechno zatím jen jako myšlenky.
Tak tedy díky za rozhovor a my se necháme překvapit.
zdroj: Scene Report, CZ, 01/02/1993